Kořenové děti

Sibylle von Olfers: Kořenové děti

Čím to, že tato více než sto let stará obrázková knížka pro děti zůstává aktuální ještě dnes? Bezpochyby je to samotná představa dětí žijících v teplém bezpečí Země, hrajících si ve skrýších a v jednotě s koloběhem ročních období. Kniha nás list za listem vede svými obrazy: člověk se zase cítí jako malé děcko schoulené v útulných tmavých kořenech. Pak je tu probuzení paprskem světla v rukou Matky Země (vyvolávající mnoho asociací idylického bezpečí), pilné krejčování, zpětný pohyb na třetím obraze (z kterého je téměř cítit vůně kávy), přenos nadšení a očekávání na celé podzemí – a pak dramatický východ ven do krajiny! Oba světy, dosud nepropojené, jsou teď mistrovsky spojené a prolnuté jedinou erupcí života. Sama obloha je plná vířivého letu ptáků. A následují čtyři scény venku v krajině, přičemž v té poslední, podzimní, se děti rozcuchané studeným větrem vrací zpět do hlubokého bezpečí Země. Co lepšího si může člověk přát z psychologického hlediska než tuto sekvenci, tolik důležitou pro dětskou psychiku: bezpečí, odchod a návrat – a to dokonale v soužití s přírodou, v souznění se změnami provázejícími průběh roku. Jedná se zde o ponoření do vysněné a duši dítěte tolik potřebné představy zkoušení a užívání si činností, dokud rok neskončí a spánek převezme hrající si děti. Tato kniha však hrála ve své době i roli nositele změn. Je třeba si uvědomit, že kolem roku 1900 byly dětské pokojíčky oblepené kýčovitými olejotisky. „Kořenové děti“ s sebou přinášely jinou dobu se svými jednoduchými, projasněnými krajinami. „Kořenové děti“ byly zčásti zjevením jiného, láskyplného a přirozenějšího dětského světa, který se tehdy otevřel – jak z pohledu dětské psychologie, tak z pohledu umění. A to je bezpochyby druhý hlavní důvod jejich nesmrtelnosti.

 

nakl. Malvern